Přečetla jsem všechny klíčové knihy o produktivitě a time managementu. Proto jsem čekala, že Časotvorba bude spíš opakováním. A když se dozvím pár nových tipů, budu spokojená. Nakonec to bylo celé jinak.
K mému překvapení mi Časotvorba ukázala úplně nový pohled na věc. Na problematiku se dívá optikou energie. Když máte dost energie, stihnete práci udělat (i bez zvýšeného úsilí) za kratší čas.
Celá knížka je věnovaná tomu, jakými způsoby si energii můžeme zvýšit. Oceňuji jednoduché a praktické rady, které se mi daří dobře začleňovat do každodenního života.
Efekt jsem pocítila téměř okamžitě. Dle doporučení jsem změnila obědy a díky tomu se zbavila poobědového útlumu. Už jen díky tomu jsem získala 4,5 hodiny týdně navíc.
Detailně popisuji moji zkušenost s knížkou na Literární alchymii.
Za rok přečtu 60+ knih, ale jen málo se dá nazvat opravdu skvostem. A jen málo z nich má potenciál změnit život tak mocně, jako tahle kniha.
Časotvorba je velmi kvalitní kniha založená na několikaletých rešerších, a to se v českém rybníčku moc nevidí (nebo to jde úplně mimo mě). Vlastně se divím, že ta kniha ještě není přeložena do angličtiny (nebo že ji původně napsal Čech), protože má fakt sílu bomby.
Kdo mě zná z pracovního prostředí (mávám bývalým kolegům), tak ví, že rozhodně nejsem workoholik. Spíš si o sobě myslím, že jsem dost líná. A přesto rok za rokem soustavně zvládám své pracovní povinnosti, díky relativně vysoké produktivitě, která závisí – a tady je ta zásadní změna paradigmatu – ne na tom, jak dlouho pracuju, ale jak dlouho ODPOČÍVÁM.
Tohle jsem instinktivně věděla a aplikuju to už dlouho, ale teprve tahle kniha mi vysvětlila, proč to funguje, a jak to můžu ještě zlepšit.
A hlavně jsem se za to přestala stydět. Celé roky jsem si říkala, jak jsem neschopná, že nedokážu pracovat déle (objektivně jsem nikdy nepracovala víc než 4 hodiny denně, spíš míň, a zbytek jsem se jen tak flákala a předstírala práci), a že je se mnou něco špatně, když všude kolem mě lidi dřou a pracují spoustu hodin denně.
Teď konečně chápu – a je to vědecky podloženo – že to, že dávám prioritu odpočinku, mi umožňuje pracovat mnohem rychleji a zvládat věci, na které jiní lidé potřebuji mnohem víc času (plus efektivní odmítání práce taky funguje :))
Pokud taky chcete zjistit, jak jinak – efektivněji a zároveň lidštěji a realističtěji – jde přistupovat k produktivitě, určitě si tuhle knížku přečtěte. Naučíte se opravdu vytvářet si více času místo toho, abyste se ten čas pořad snažili zaplňovat a nestíhali.
Spoiler: klíčem je energie.
Na Tomášovu Časotvorbu jsem se opravdu těšil. Jako freelancer, sportovec a otec rodiny řeším, jak všechno zvládat a zůstat přitom v pohodě. V posledních letech se intenzivně zajímám o témata jako energie, zdraví a produktivita, takže jsem byl zvědavý na Tomášův přístup.
Můj zájem o tuto oblast začal vlastně díky sportu. Postupně jsem si začal všímat, jak regenerace, spánek a strava ovlivňují nejen sportovní výkony, ale i práci a celkovou pohodu. Když jsem unavený, práce vázne. Špatné stravovací návyky se projeví na energii. A když si den zorganizuji nevhodně, ovlivní to úplně všechno. Výsledkem je stres a horší výsledky. Proto jsem začal důkladněji zkoumat, jak moje tělo funguje a jak s ním pracovat, abych vše zvládal a cítil se při tom dobře.
První chytré hodinky mi před mnoha lety poprvé daly vhled do kvality spánku. Tím to začlo. Sledoval jsem, jak rychle se zotavuji po náročných trénincích. Začal jsem experimentovat a pozorovat, co mi prospívá. Ponořil jsem se do oblasti lifehackingu – snahy vyladit si život po všech stránkách.
Tomášova kniha je nabitá informacemi ze všech klíčových oblastí: jak nabrat energii, odpočívat, spát, cvičit, jíst, plánovat… Jednoduše, jak naplno využít den v souladu s fungováním svého těla, a to udržitelně. To je mimochodem jedno z velkých témat současnosti – jak zůstat aktivní a v kondici co nejdéle.
Tomášův příběh mi je blízký. Hodně práce, málo času, vyhoření, hledání řešení. Scénář, který zná mnoho freelancerů. Kniha nabízí rady, tipy a osobní zkušenosti jak od Tomáše, tak od dalších zajímavých osobností. Je to podložené studiemi, ale podané srozumitelnou formou.
Doporučuji knížku nečíst najednou, ale po částech. Zkoušet jednotlivé tipy, experimentovat. Postupně si udělat jakýsi audit svého života a zjistit, jestli některé návyky nedělám jen ze setrvačnosti.
Díky Tomášovi jsem si uvědomil, jak je v životě vše propojené. Jak na sebe jednotlivé oblasti navazují. A že když chcete něco změnit, je třeba začít od základů a postupovat krok za krokem. Tato kniha může poskytnout solidní základ pro dlouhodobou pohodu a zvládání všeho, co si člověk předsevzal.
Zažívám to každý týden. V pondělí jsem výkonná raketa. V úterý prostě funguju. V pátek odpadávám. Díky Časotvorbě už chápu, proč to tak je.
Tomášova knížka mi pomohla pochopit principy, které po přečtení najednou zní úplně očividně. Třeba že „dneska se hecnu a dodělám dva úkoly navíc“ nevede k „zítra si poděkuju“, ale spíš „pozítří budu na odpis“. Nebo že únava je jako žízeň – že se necítím unavená ještě neznamená, že nepotřebuju odpočinek.
Oceňuju, že Tomáš prokládá svoje tipy příběhy z praxe a studiemi. Najednou vidíte, že odpověď na únavu a nevýkonnost byla celou dobu před vámi – a ne, nebyl to Google kalendář a nadupaný to-do list.
Jasně, knížka není samospásná. Jde především o Tomášův pohled, který je jiný než zkušenost ženy nebo pečujícího rodiče. Ale jak říká sám Tomáš už na začátku: Je na každém z nás, co si z Časotvorby vyzobeme a aplikujeme do svého života. Jeden každý tip vám pomůže cítit se trochu víc jako pán/paní svého času.
Za mě je Časotvorba průlomová v tom, že mě nenutí, jako klasický time-management, hledět ven (co je potřeba udělat a jak s tím něčím naložit) ale obrací mě ke mně samotné a k hospodaření s vlastní energií. Já jsem koneckonců ten nejcennější zdroj, co mám.
Od přečtení už neberu sebepéči jako zaslouženou odměnu po výkonu, ale i jako něco, co může onen výkon dost drasticky zvýšit.
Zároveň Tom moc hezky sdílí svůj příběh workoholismu a ponaučení z něj plynoucí. Nemusíme tu být na světě jen od toho, abychom pracovali efektivně. To přece není ultimátní cíl života. Ale je prima pracovat efektivně, abychom měli více času na život, na přátele, rodinu apod. To se mnou souzní.
Moc se mi líbila kapitola o odpočinku a pauzách. Už předtím mi bylo jasné, že je blbost pracovat bez pauz. Ale tady to je tak úžasně zpracované, že jsem najednou měla mnohem větší motivaci to skutečně žít, a nemít to jen jako další obecnou pravdu, že je něco dobré, něco bych měla apod.
Důkazy v knize a Tomovy experimenty jsou tak přesvědčivé, že mi to v mozku zřejmě vytvořilo nějaké nové dráhy, protože brzy po přečtení jsem si tento paradox mohla vyzkoušet na jedné zakázce:
Deadline se neúprosně blížil, adrenalin stoupal a vzorec: zamakám, abych to stihla, se ozýval víc a víc. Místo toho jsem si ale dávala pravidelně pauzy (dechová cvičení, houpání v hamace, proběhnutí apod.) a vše stihla v nevídané pohodě a bez závěrečného padnutí za vlast.
O plánování a práci s časem jsem toho nastudovala hodně. Nikdy mě ale nenapadlo se na celou problematiku podívat tak, jak ji vidí Časotvorba. Dívá se na čas jako na zdroj, kterého můžeme mít více nebo méně.
Kniha mi převrátila postoj, jakým se dívám na své podnikání i volný čas. Časotvorba se zabývá časem komplexně, nejen tím produktivním a pracovním, ale i soukromým. Vidí život celistvě a zasazuje své postřehy do celého dne. Od spánku a běžných návyků přes stravu, pohyb a odpočinek po efektivní práci.
Je až neuvěřitelné, kolik studií a zdrojů Tomáš nastudoval a doplnil do knihy, aby v ní podal pádné důkazy a argumenty, PROČ nakládat s časem jinak. Časotvorba je jedinečná kniha, která vám umí prodloužit den, zlepšit náladu, a navíc vás nenápadně provede novými návyky, které vám umožní pracovat a žít lépe.