Sem budu přidávat tipy na knihy, které se doplňují s Časotvorbou a pomohou vám mít ještě více času:
💊 Svět levného dopaminu (Jiří Kryštof Jarmar a Vojtěch Hlaváček)
🐌 Pomalá produktivita (Cal Newport)
🧡 Organizační porno (Aneta Martinek)
🤖 Budoucnost NEpráce (Filip Dřímalka)
Knihu napsali Jiří Kryštof Jarmar a Vojtěch Hlaváček. Biologové a biohackeři zaměření na to, jak optimalizovat funkci mozku i těla. Už 7 let mají podcast 🎙️ Brain We Are, který si poslechlo přes 7.000.000 lidí a který navštívila spousta skvělých hostů. Určitě doporučuji sledovat. Vedle toho pořádají i akademie, kempy atd., vše kdyžtak najdete na jejich webu.
Cílem knihy je nabídnou poznání, strategie a nástroje, kterými můžete kultivovat odolnost vůči digitálním nástrahám, akceschopnost a všímavost, abyste zvládli lépe pracovat se svou pozorností, energií a časem.
Svět levného dopaminu ale není jen o dopaminu a digitálních tématech. Kniha je mnohem hlubší. Je to vlastně návod, jak žít spokojený a naplněný život.
Řeší se témata jako: sebepoznání, sebereflexe, hledání hodnot, kultivace smyslu, změna návyků, nebo převzetí odpovědnosti za svůj život a obecně jak žít autentický život podle svých přestav.
Není to tedy nějaká laciná kniha o sociálních sítích. Je to kniha o smysluplném životě.
Kniha je rozdělena do 4 částí. Každá obsahuje teorii a praktické tipy:
1. Dopamin a štěstí
Odhaluje fungování našeho mozku a to, jakou roli v našem chování hraje touha, potěšení a motivace. Podrobně popisuje, jaký vliv má dopamin na naši pozornost i náš život a ukazuje, jak dopaminový systém optimalizovat.
2. Psychotechnologie a nástrahy digitálního světa
Tato část pomáhá zvědomit si pasti digi světa (nekonečný feed, gamifikace, FOMO…), abychom jim lépe odolávali. Líbilo se mi, jak vše probrali z evolučního hlediska a ujasnili to na moderních psychologických konceptech.
3. V zajetí cizích očí
Jak nás nevědomě ovlivňuje sociální status a názory cizích lidí, i virtuálních. Jak ztišit hlas společenského já a posílit hlas autentického já.
4. Od vůle ke smyslu
Jak prakticky posilovat kapacitu vůle a kultivovat smysluplnost. Jak budovat kuráž a rozhodnost a odolnost. A jak změnit nežádoucí návyky.
Drahý dopamin (pohyb, čtení, meditace, učení dovedností, budování přátelství) je spjatý s úsilím, překonáváním překážek, trpělivostí a výdejem energie.
Dnes je ale dopamin levný. I bez úsilí máme odměnu a uspokojení vždy na dosah ruky (fastfood, porno, notifikace, lajky..). Vzdálenost mezi úsilím a odměnou se tedy dramaticky zkrátila. A pak nás ty rychlé odměny omrzí a už nedokážeme najít uspokojení v něčem jiném. Jsme v zajetí levného dopaminu.
Proč je to problém?
Nejde o to, že by levný dopamin způsoboval závislost. Nemusí ji způsobit, ale může vést k oslabení vůle a tudíž k tomu, že se nám nedaří odolávat zdrojům potěšení a že máme problém následovat dlouhodobé cíle.
Také nám může oslabit kreativitu a chuť objevovat nové možnosti a jiná řešení problémů. Taky rozptýlí naše smysly a zhorší schopnost poznávat a chápat svět i sebe sama, čímž nám zhorší sebepoznávání, které je nezbytné pro žití smysluplného života.
Ten největší problém je ale snížená schopnost vnímat jiné smysluplné zdroje potěšení, jako je třeba čas s přáteli, čas v přírodě, s knihou, nebo schopnost se nudit.
Je to mimo jiné protože dopamin směřuje naši pozornost. Pokud si budeme dopřávat rychlé a snadné odměny, tak se pro mozek stanou důležité a začne je automaticky vyhledávat. Ve výsledku tedy rychlé odměny mohou zažehnout bažení po dalších rychlých odměnách. Takže začarovaný kruh.
Každopádně pozornost je náš nejcennější zdroj, který přímo ovlivňuje to, kým se stáváme a jaká rozhodnutí činíme. Takže nechceme, aby naši pozornost ovládaly impulzivní chutě po levném dopaminu.
Jak ale říkají autoři, cílem není úplná abstinence od levného dopaminu. Nezbavíme se ho. Místo toho, abychom k němu měli negativní vztah, je potřeba mu porozumět a získat nad ním kontrolu. A v knize najdete spoustu strategií, jak toho dosáhnout.
To je když třeba ke cvičení přidáte ještě stimulant, motivační hudbu a scrollování o pauzách. Ta první vrstva (cvičení) byla primárním zdrojem potěšení, ale jakmile se přidají další vrstvy, celý zážitek to změní.
Dopamin to sice nakopne, ale zároveň si začneme zvykat na ten větší počet vrstev. A když pak některou vrstvu odstraníme, bude chvíli trvat, než si to cvičení začneme znovu užívat jako dříve, protože to základní potěšení zeslábne.
Totéž platí když při procházce místo zvuků přírody posloucháme podcasty či hudbu, nebo že místo sledování přírody scrollujeme na mobilu.
Stejný princip funguje i u intenzivního potěšení během dne či týdne. Když se nahromadí až moc potěšení nebo úspěchu krátce po sobě, tak už nás další potěšení moc nepotěší, protože jsme dopaminově znecitlivělí.
A proto bychom si měli, aspoň občas, užívat ty činnosti v ryzí podobě a dávkovat si potěšení dostatečně daleko od sebe.
Je to něco jako cukrový propad, akorát ne po cukru, ale po velkých a velmi uspokojivých zážitcích či odměnách.
Jedná se o pokles nálady a energie, pocit prázdnoty, nemotivace a neuspokojitelnosti. Taková dopaminová kocovina, ve které máme tendenci propadat negativnímu chování.
Když jsem to četl, tak jsem si do poznámek napsal, že já propady nezažívám. Spíš že zažívám jakési dopaminové vlny, kdy přijde nával nadšení a motivace. Mám to třeba po dovolených. Ta vlna mě pak pohání ještě týdny. Nejde jen o odpočatost, ale o koncentrovanou radost a uspokojení, která prosakuje do všeho, co dělám.
Každopádně.. o týden později jsem si dopřál super víkend, v pondělí jsem se ještě vezl na dopaminové vlně, ale v úterý se mi nechtělo nic dělat, nic mě nelákalo, nic mě nebavilo… A fakticky jsem vnímal, jak je to úterý bezbarvé oproti tomu víkendu. A z toho kontrastu jsem spadl do letagrie. Těžko říct, jestli to byl dopaminový propad, ale je to poprvé, co jsem si nějakého propadu všiml.
Přemýšlel jsem, proč to po těch dovolených nemám, a možná to je tím, že před dovolenou si dávám víkendovou offline dekompresi (naposledy třeba maraton Pirátů z Karibiku), abych se mentálně přepnul z práce do relaxu. A po návratu si dávám víkendovou offline aklimatizaci, kdy třídím fotky a videa (a jako kulisu sleduju třeba Survivora), a pomalu vpluju do běžného provozu. Takže to pak není takový šok, jako když jsem po tom supr víkendu okamžitě skočil do pracovního režimu.
Ale je to jen moje teorie. Budu to ještě testovat. Každopádně koncept dopaminového propadu je pro mě nový a zajímavý. V knize najdete i SOS dopaminový plán, který vám během takových propadů pomůže.
💡 Rozlož si velká potěšení do delšího časového úseku. Pak se ta událost může proměnit na vděčnost. Nevnímáme odměnu jako destinaci, které jsme dosáhli a zítra už nebude, ale můžeme ji rozvrhnout do dnů a týdnů, kdy si ji aktivně připomínáme.
💡 Když jsi nadšený z nového nápadu a chceš ho sdílet s ostatními, promysli to! Nejdřív udělej první krok k jeho uskutečnění, protože už samotné sdílení ti může snížit motivaci s ním začít. Šetři si motivaci a odměnu na proces uskutečňování, protože sdílení a validizace můžou být odměnou samy o sobě.
💡 Když se potřebuješ motivovat, dívej se kupředu. To je to, co tě bude pohánět vpřed. Když ale cítíš pochyby a nejistotu, podívej se zpět, jakou cestu už jsi ušel a překonal.
💊 Stáváš se tím, čemu věnuješ svou pozornost.
💊 Často nevnímáme, co se doopravdy stalo, ale spíš to, jaký je náš dojem z toho, co se stalo. Vyprávíme si příběh, kterému lépe porozumíme.
💊 Nemůžeme existovat, aniž bychom svět neměnili.
💊 Existují stovky obrazů o tobě v hlavách dalších lidí a stovky obrazů lidí v hlavě tvé. A ani jeden není realita. Nemusíš se tak strachovat, jaký obraz o tobě nosí někdo cizí. Protože ho ovlivníš jen stěží. Ale můžeš ovlivnit obrazy, které o sobě a o světě nosíš ty.
💊 Smysl není statický stav, kterého lze jednoduše dosáhnout. Smysl je cesta, proces hledání a tvoření, interakce s naším vnitřním já a vnějším světem.
💊 Sebepoznání je obranný mechanismus, který tě učiní odolnějším vůči manipulaci sociálním statusem a neuvědomovanými chtíči.
💊 Potřeba validizace ostatními má uvnitř nás silnější hlas než touha po smyslu a štěstí. A může nás zavést k rozhodnutím, která jsou i nebezpečná.
💊 Cokoli ti druhá osoba udělala, je na ní. Jakákoli reakce na její poznámku nebo čin je ale na tobě.
V knize radí posilovat vůli pomocí naučené snahy (learned industriousness). Jde o odmítání cesty nejmenšího odporu, vybudování disciplínu, následování cílů a překonávání prokrastinace, nechuti, lenosti a únavy.
A pokud jde o nechuť a prokrastinace (tudíž i lenost), tak ty jsou přední projevy duševní únavy, spolu i s vyšší impulzivitou, slabší vůlí a netrpělivostí. A potom, když se tu nechuť a demotivaci snažíme protlačit pomocí úsilí, tak ještě více vyčerpáme vůli a budeme cítit ještě silnější nechuť k té činnosti. Jinými slovy, čím více se snažíme neprokrastinovat, tím více potřebujeme prokrastinovat.
Prokrastinace za mě obvykle není projev slabé vůle, ale projev vyčerpané vůle. A proto ani není nutné vůli posilovat, ale stačí ji pravidelně a kvalitně obnovovat (během dne pomocí přestávek a mezi dny pomocí kvalitního odpočinku). A pak bude silná, protože ji nebudeme oslabovat.
Každopádně občas nevadí zatnout zuby a překonat se, ale když se vyčerpáváme dlouhodobě, tak i dlouhodobě hromadíme únavu mezi dny, týdny, měsíci a klidně roky. A tím si snižujeme svou výchozí hladinu energie, výkonu a mimo jiné i vůle a chuti do práce.
Takže já bych nedoporučoval přebíjet únavu a nechuť. Spíš bych se snažil upravit životní styl, aby tu energii a vůli udržoval. Taky bych upravil digitální i fyzické prostředí, aby se energie a vůle někde neztrácela. A nastavil bych si systém návyků, který mě udrží na správné cestě, aniž bych se o to snažil.
Ale jinak souhlasím s poselstvím, že bychom měli kultivovat snahu, píli a trpělivost. A taky že bychom si měli zamilovat samotný proces, aby nám dopamin dávalo překonávání překážek po cestě, nikoli až nějaká odměna na konci.
Knihy skvěle doplňují protože Svět levného dopaminu se věnuje naší hlavě a psychologii, zatímco Časotvorba hlavně tělu a biologii. Sice probírám stres, vděčnost, toulání myšlenek, flow, vnitřní klid atd., ale neřeším zvládání nástrah digitálního světa.
Vím, že je to důležité téma, ale já s levným dopaminem nemám moc zkušeností. Nemám problém být offline celé dny. Nemám problém večer položit mobil na noční stůl a už se na něj nepodívat, přestože si v posteli ještě půl hodiny čtu. Nemám problém ráno na mobilu zastavit budík a pak ho odložit a nekouknout na něj 2 hodiny, dokud nedokončím ranní rutiny. Nemám problém mít vypnutá data většinu času. Atd.
Občas mívám mírné FOMO a potřebu vidět stories na instagramu. Ale i tak mi stačí třeba 10 minut denně, abych projel oblíbené lidi, a je hotovo. (Teď už se mi ale daří odpoutávat od instáče na celé dny.)
Každopádně nikdy jsem neměl problémy s technologiemi (pokud nepočítám závislost na WoWku), takže nemám osobní zkušenosti, o které bych se podělil. A ani jsem neznal kvalitní knihu, která by to řešila. Takže jsem rád, že už na toto téma mohu doporučovat Svět levného dopaminu.
Naše knihy skvěle spolupracují v tom, že Časotvorba vám zvýší energii a posílí kognitivní zdroje, abyste vůbec zvládli hravěji odolávat nástrahám digitálního světa. Protože když jsme unavení, tak jsme náchylnější k prokrastinaci a je mnohem těžší se ovládat a odolávat lákadlům.
A pokud jste unavení dlouhodobě, tak máte slabou vůli a nechcete věnovat úsilí smysluplným odměnám. A pak si vytvoříte návyk sahat po rychlých odměnách. A to je problém (viz ten začarovaný kruh), ze kterého může být těžké se dostat.
Ve Světě levného dopaminu najdete efektivní strategie, jak to zlomit, ale čím méně energie máte, tím méně budete ochotni něco měnit. Proto Časotvorbu vnímám jako prerekvizitu, díky které budete mít větší šanci vymanit se ze spárů levného dopaminu.
Každopádně, kdybych měl nějak zestručnit, v čem se naše knihy doplňují z pohledu tématu energie, tak to vidím takto:
🌴 Časotvorba učí pečovat o energii a pozornost pomocí vyladění odpočinku a zdraví. Pak si tvoříme čas tím, že jsme výkonnější a pracujeme rychleji. A pak máme více časoprostoru na život.
💊 Svět levného dopaminu učí chránit energii a pozornost pomocí obrany proti lákadlům levného dopaminu. Pak šetříme čas tím, že ho nemarníme na zbytečnostech. A pak se můžeme věnovat smysluplnějším činnostem.
Ke knize jsem byl skeptický. Kluky z Brain We Are sleduju už nějaký ten pátek, ale bál jsem se, že kniha bude primárně o strašení, jak moc nás ovlivňují sítě, lajky atd. (A to vše už vím.)
Nakonec jsem ale dostal uklidňující knihu plnou nejen neurovědy a psychologie, ale i praktických rad, jak se v dnešní digitální době nezbláznit a jak žít smysluplnější a spokojenější život.
Takže jsem byl mile překvapený.
Vytknul bych jedinou věc, a to, že hlavně v první třetině se některé argumenty opakují. Někdy mi přišlo, že skoro celý odstavec je přeformulace jiného odstavce, co byl před pár stránkami.
Ale dále v knize to už nebylo. A hlavně, pokud to budou číst primárně ti, kteří mají problém udržet pozornost u čtení, tak je naopak dobře, že když odejdou po pár stránkách a vrátí se za až pár dnů, tak že se jim zopakují hlavní myšlenky. Možná že to byl vyloženě úmysl. Opakování matka moudrosti.
Ale to je detail, který je vyvážený tím, že je v knize spousta výstižných obrázků, inspirativních citátů, a zábavných a srozumitelných metafor.
Takže v pohodě a na hodnocení to nic nemění: Pět z pěti.
Cal Newport je profesorem informatiky na Georgetownské univerzitě a je také autorem sedmi bestsellerů. Nejspíš jste některé z nich už četli.
Newporta znám už nejméně 10 let. Kdysi dávno jsem četl knihu 📗 Tak dobří, že vás nepřehlédnou, která mi změnila život. Po roce dumání nad tím, kterou kariérní cestou se vydat (loga vs. matte painting), jsem si přečetl tuto knihu a hned jsem měl jasno. Byla to tedy pro mě jedna z prvních, možná i první životaměnící kniha, kterou jsem četl.
Později jsem od něj četl 📙 Hlubokou práci, která mi zase validovala důraz na tvůrčí flow a minimalizování povrchních maličkostí, uklidnila mě, že moje skoro až obsesivní snaha nenechat se rušit dává smysl, a jako první kniha mi řekla, že je nesmysl pracovat hlavou 8 hodin denně, a že optimum je kolem 4 hodin. Sice jsem se dalších X let považoval za výjimku, ale i tak mě ta kniha přiměla trochu zpomalit.
Někdy během Covidu jsem začal sledovat 🎙️ Newportův podcast, kde o principech Pomalé produktivity občas mluvil, a hodně to se mnou rezonovalo. Takže na jeho knihu jsem se moc těšil.
A víc už nebudu zdržovat. Jdu vám říct, o čem kniha je.
Disclaimer: Knihu jsem četl v angličtině, takže pokud budou některé překlady či výrazy jiné než v knize od Melvilu, tak se omlouvám, ale pointu snad zachovám.
Newport říká, že to, jak pracujeme, už nefunguje. Snažíme se pracovat rychle a být zaneprázdnění, ale ve výsledku stejně nejsme produktivní. Ta zvýšená zátěž ohrožuje kvantitu i kvalitu naší práce.
Především protože máme nefunkční měřítka produktivity. Věříme, že když něco děláme, tak jsme produktivní. Ale nejsme. Zaneprázdněnost není měřítkem produktivity. Spousta lidí je zatížená prací a přitom defacto nepracuje, nebo neprodukují hodnotnou práci. Dřou, pak třeba vyhoří a přitom vyhořeli pro nic.
S moderním vnímáním produktivity je obecně spousta problémů, které Newport v knize probírá. Probírá i historický vývoj duševní práce. A to, že lidé přistupují k duševní práci stejně jako k tělesné: koukají hlavně na odpracované hodiny, nikoli na vytvořenou hodnotu. Když tedy chceme být produktivnější, tak se snažíme dělat více, ale už nepřemýšlíme, jestli dosahujeme smysluplných cílů.
A tak Newport nabízí alternativní přístup k produktivitě, který je udržitelný a smysluplný. Nejde o protest proti práci, ale o hledání lepší cesty, jak pracovat. A jak dosáhnout úspěchu bez vyhoření.
Takže nebojte, že by vás kniha nutila zahodit své ambice. Jen vám pomůže jich dosáhnout pohodlněji a bez ohrožení zdraví a osobního života.
A k tomu vám pomůže koncept Pomalé produktivity, který stojí na 3 principech:
Omezovat závazky tak, abychom si dokázali snadno představit, že je zvládneme i s časovou rezervou. A využít tu sníženou zátěž k tomu, abychom plně uchopili a posouvali ten malý počet projektů, na kterých nejvíce záleží.
Dělat méně věcí neznamená, že dosahujeme méně věcí. Naopak. Díky tomu, že nejsme tak rozptýlení a roztříštění, tak jsme produktivnější, kreativnější a práce je hodnotnější.
V této části Newport představuje třeba koncept režijní daně (overhead tax). Což je administrativní zátěž, která přichází s každým novým závazkem. Ať už jde o upřesňující e-maily, schůzky, synchronizaci s dalšími lidmi, nebo třeba jen to, že si ten úkol nosíme v hlavě, snažíme pamatovat na klíčové detaily, hledáme čas v kalendáři, kam úkol umístíme, děláme si starosti kolem realizace atd.
Čím více závazků, tím větší režijní daň. Časem nás začne zahlcovat a většinu pracovní doby pak může tvořit jen tato režie a nikoli reálná a hodnotná práce.
Neuspěchat důležitou práci. Nechat ji se rozvíjet po udržitelné časové ose. Dát své práci prostor, aby dýchala, a umožnit jí, aby se stala součástí dobře prožitého života, nikoli aby byla jeho překážkou. To vyžaduje, mimo jiné, aby se období tvrdé práce střídaly s obdobím odpočinku.
Newport říká, že dnes se úsilí zhodnocuje hlavně na krátkém měřítku. Dřív šlo o to, co lidé (dává příklady vědců a různých historických osobností) vybudovali za celý život, nešlo o sledování dnů a týdnů.
Tudíž lidé necítili nátlak, že musejí být maximálně zaneprázdnění každý den. Místo toho pohodlně věnovali projektům proměnlivý čas i energii, aby to šlo v souladu s jejich životem. Měli spoustu času na odpočinek, dovolené, procházky atd. A měli bohatý osobní život. A mezitím, na úrovni dekád, dosáhli úspěchu, který se zapsal do historie.
Newport zkrátka vede k tomu, abychom sledovali dlouhodobou produktivitu v měřítku celého života. Protože na té záleží. To je náš odkaz. Ne to, jestli jsme každý den zaneprázdnění.
Nedávat důraz na to, že provádíme nějakou aktivitu, ale na kvalitu toho, co děláme. I když to znamená, že prošvihneme příležitosti v krátkodobém měřítku. Ve výsledku se to vyplatí, protože vytěžíme hodnotu těch výsledků k tomu, abychom získali více svobody.
Tato třetí část je podle Newporta naprosto nezbytná. Když dodržujeme jen první dva principy, tak se může stát, že nás to duševně vzdálí od práce, že k ní ztratíme vztah. A že jen díky důrazu na kvalitu se ta pomalost promění v motor, který pohání smysluplný profesní život. A ta kvalita vyžaduje zpomalení.
Newport dává v knize desítky skvělých rad. Sám uznává, že jeho strategie nejdou aplikovat denně, ale cílem je, aby převažovaly dny, kdy pracujeme v klidu a přirozeným tempem. K tomu radí třeba:
Klidně vedle toho řešit i agendu, ale hlavně neskákat mezi X projekty a úkoly. Může se zdát, že se posouváme rychleji, ale naopak nás to zpomaluje.
Hlavně ve firmách radí netlačit dokončené úkoly na další lidi, kteří se mají postarat o další fázi. Tím se jen kupí jejich to-do list. A to je zahlcuje a stresuje. Místo toho počkat, až všichni vše dokončí. Pak jim předat nový úkol, nebo je nechat, ať si sami přitáhnou úkol, který chtějí.
To radím i v Časotvorbě. Odhadnout, jak dlouho bude práce trvat a navrhnout 2x delší termín. Newport dále radí každý den redukovat počet úkolů o 25–50 % a rušit co nejvíce schůzek a pochůzek, ať máme prostor pracovat přirozeným tempem.
Newport říká, že když si do kalendáře dá půlhodinový call či schůzku, tak si tam hned přidá i 30 minut pro sebe, které si chrání. Když přijde další, třeba hodinová schůzka, tak si vymezí další hodinu pro sebe. Takhle se jeho pracovní doba rychle zaplní a už nezbyde prostor na žádné další schůzky, a přitom má čas na hlubokou práci. Pointa je snažit se, aby režie kolem práce nezabírala více času než reálná práce.
Abychom měli v rámci roku uvolněnější období, kdy více odmítáme, kdy se nesnažíme pracovat více než je nutné, kdy jsme méně dostupní atd. Říká, že kdyby se to dělo celý rok, tak je to podezřelé a může nám to uškodit, ale pokud se to děje jen párkrát ročně, třeba na měsíc či dva, tak si toho skoro nikdo nevšimne.
Tohle jsem zkusil loni. Ještě než jsem se k této kapitole pročetl. Začátkem listopadu jsem se vrátil z dovolené s rozhodnutím, že už v roce 2024 nechci rozjíždět nic nového. Že ten měsíc před Vánoci budu už jen zpomalovat a užiju si příjemný dojezd roku. Že budu stále pracovat na logách a tvořit obsah, ale všechny velké zakázky, přednášky a rozhovory odsunu až na další rok. A bylo to opravdu fajn. Díky tomu jsem, oproti jiným kolegům, nezažil předvánoční stresy a o to snáze jsem pak pracovní rok uzavřel a užil si uvolněnou sváteční dovolenou.
Nepracovat pořád na plný plyn. Dávat si tu a tam volnější den. Třeba pondělky bez schůzek, abychom se v neděli nestresovali a pohodlněji načali nový týden. Klidně to ale může být jiný den. Cíl je mít aspoň jeden klidný den uprostřed zaplněného kalendáře. (Mně třeba vyhovuje volná středa.)
Třeba filmový večer, výletový večer, muzejní večer. Abychom obnovili mysl a snížili vyčerpání. Radí to hodit do kalendáře a lidem říct, že máme osobní schůzku. A pokud se kvůli tomu cítíte blbě, tak radí, ať si vzpomenete na všechny ty večery a víkendy, kdy jste reagovali na maily a dodělávali práci. Tohle je fér odměna. (Já bych teda doporučil takové večery minimálně jednou týdně.)
Párovat náročné pracovní projekty s odpočinkovými projekty. Tedy po dokončení práce si naplánovat dny, kdy se věnujeme něčemu volnočasovému a nepracovnímu. Klíčem je vytvořit rozumný proporční balanc: čím tvrději pracujeme, tím více zábavy bychom si pak měli dopřát.
Umístit se do situace, která nás nutí uspět. To může nakopnout kvalitu naší práce a dotlačit nás na vyšší úroveň, aniž bychom se tlačili do úmorného zaneprázdnění. Dává za příklad Alanis Morissette, která odmítla skvělé nabídky, aby měla čas na tvorbu něčeho ještě lepšího. Nebo Bill Gates odešel z Harvardu, aby založil Microsoft. V obou případech stouplo riziko selhání, a to je donutilo vytvořit něco úžasného. Nemusíte dělat drastické změny. Newport radí zkusit třeba jen trochu zkrátit pracovní dobu, čímž redukujete výdělek, ale nakopne vás to vypilovat ten váš vedlejší projekt.
A tak dále. V knize je rad mnohem více. Věřím, že si tam každý najdete něco užitečného.
Stejně jako Newport, ani já nepovažuji množství věnovaných hodin za měřítko úspěchu. Hlavní je, aby ta práce byla efektivní a výsledek kvalitní.
💡 Jak říká Newport: Záleží jen na tom, kam dojdeme, ne na tom, jak rychle tam dojdeme, nebo na počtu lidí, které po cestě ohromíme svou zaneprázdněností.
Každého cíle jde dosáhnout buďto tvrdě, nebo chytře. A většina lidí (včetně mého mladšího já) bohužel vnímá jako jedinou cestu to, že výsledky vysedí.
Ano, cesta k úspěchu trvá. Ale nejde o počet hodin. Jde o určitý objem práce a určitý počet kroků, které musíme podniknout, abychom se dostali do cíle. A ty kroky jde ujít několikrát rychleji, když pracujeme chytře. 🧠
To jsem si ověřil při psaní knihy. Až po 3 letech, co jsem psal prakticky full-time, jsem zkrátil práci ze 42 na 26 hodin týdně. To mi nakoplo energii tolik, že jsem stíhal totéž co předtím. A navrch jsem měl více nápadů díky delšímu mezidennímu odstupu.
Spočítal jsem si, že kdybych pracoval chytře už od začátku, tak celý proces zvládnu rychleji a navíc si užiju 2.000+ hodin volna. 🌴
Chytrý přístup k práci tedy může vytvořit enormní množství času. A právě o chytrém přístupu je moje Časotvorba i Newportova Pomalá produktivita.
Ještě se ale vrátím k tomu vydření úspěchu. Je nutné říct (a Newport to v knize rozebírá), že některé projekty prostě vyžadují moře času. Ale ne v tom smyslu, že na něčem děláme 8 hodin denně a několik let v kuse, ale spíše že pracujeme pohodlnějším tempem a stejný objem práce roztáhneme do měsíců, let, nebo klidně dekád. To protože ta práce potřebuje uzrát. A zrání nejde uspěchat. Vše má svůj čas. A když se snažíme předbíhat, tak kvalita trpí.
I tohle jsem vnímal u Časotvorby. Celkem jsem jí věnoval ±7.000 hodin, ale v horizontu 6 let. Asi by to šlo odmakat za 4 roky, ale bolelo by to (byla by to tvrdá práce, ne chytrá), možná bych vyhořel, a hlavně by tam nebyl prostor na to přirozené zrání.
Potřeboval jsem si vše v klidu promyslet, probrat s dalšími lidmi, vyzkoušet, prozkoumat atd. A hlavně jsem potřeboval ten pravidelný odstup, aby podvědomí odhalilo nedostatky a přišlo s novými vhledy. A neurověda prokázala, že tohle se děje jen když nepracujeme, tedy během odpočinku.
Kdybych tedy odpočinek zkrátil, tak bych sice ten objem práce dokončil o několik let dříve, ale kniha by ani zdaleka nebyla tak promyšlená a kvalitní jako po těch 6 letech.
V každém případě, je ideální pracovat chytře ve dvou rovinách:
1) Umět pracovat efektivně, abychom i bez úsilí pracovali rychleji.
2) Respektovat, že některá práce by měla vznikat pomaleji, aby byla kvalitnější.
Já v Časotvorbě řeším tu první rovinu, Newport zase řeší tu druhou. A za mě je ideální prolnout obojí.
🚀 V krátkodobém měřítku, v konkrétních pracovních blocích, pracovat rychle a efektivně, aby celý proces proběhl co nejrychleji.
🐌 V dlouhodobém měřítku, na úrovni měsíců a let, pracovat pomalu, aby byla práce promyšlená a kvalitní.
A pokud si přečtete obě naše knihy, tak myslím, že by se vám mohlo podařit naše přístupy prolnout a mít ještě produktivnější a smysluplnější práci i život. 🙂
I když se obě naše knihy věnují produktivitě, tak já v Časotvorbě skoro neřeším, jak pracovat. Řeším, jak žít.
Také rozlišuji pracovní efektivitu a vnitřní efektivitu. Pracovní efektivita jsou právě různé nástroje a učení se pracovat efektivně. Zato vnitřní efektivita je o tom být efektivní skrz naskrz. Tedy být výkonní, tělesně i duševně. Protože právě ta výkonnost pohání produktivitu, a tím určuje, jak rychle pracujeme a kolik máme volného času.
Pomalá produktivita je tedy skvělý doplněk, protože Newport prozměnu neřeší výkon, ale zaměřuje se čistě na to, jak přistupovat k práci. A i když to tam vyloženě nikde nepíše, tak spousta jeho pracovních rad pomáhá tvořit čas. Vypíchnu jednu, která mě zaujala:
🐌 Specializace. Ukazuje příklady lidí, kteří zúžili pracovní záběr, specializovali své služby, a díky tomu měli klidnější mysl, odváděli kvalitnější práci a navíc rychleji. Takže vydělávali stejně či více peněz a přesto byli méně zatížení. Takže specializace tvoří čas.
I když jsem něco podobného psal před 8 lety v článku o specializaci, tak jsem na to od té doby zapomněl. Ale dává to smysl. Newport říká, že to je hlavně díky odstranění té režijní daně. Že odebereme závazky a regulujeme zátěž.
Já tam ale vidím i rovinu energie. ⚡ Když jsme rozpolcení a zahlcení činnostmi, které nás více či méně deptají, protože nám nedávají takový smysl, tak je celková práce úmornější, jsme unavenější, méně výkonní a zpomalení. A to vše nás okrádá o čas. Naopak když se zaměříme jen na tu svou pracovní lásku, jsme nabití smyslem, spokojeností, kreativitou, takže jsme i výkonnější.
Na druhou stranu, Newport v jedné části trochu přehání. Mluví o lidech, kteří po specializaci zkrátili práci ze 60 na 30 hodin týdně a díky tomu zúžení záběru zvládali totéž za polovinu času.
Tady bych se hádal, že za to nemůže to zúžení záběru, ale to zkrácení práce. Vysvětloval jsem to i v jednom díle Únavného pátku o vývoji pracovní doby. Takže si troufám říct, že ta produktivita jim vystřelila primárně proto, že odbourali nahromaděnou únavu. Při 60 hodinách byl jejich pracovní výkon zkrátka objektivně poloviční než při 30 hodinách. Ale to je jedno. Tak jako tak souhlasím, že specializace nějaký čas vytvoří.
Přestože poslouchám většinu Newportových podcastů a přestože ta témata žiju už roky, stejně jsem v knize našel inspiraci, jak ještě lépe tvořit čas. A taky jak kvalitněji žít.
Navíc mě kniha nesmírně uklidnila. I já dlouho praktikuji ten pomalý přístup a občas jsem z toho měl výčitky, že mi věci dlouho trvají. Ale po přečtení už jsem v klidu a jsem hrdý, že se nenechám strhnout zaneprázdněností a dám přednost kvalitnějším výsledkům, i když jich je třeba méně.
Každopádně knihu tedy vřele doporučuji.
Upřímně, plánoval jsem odebrat jednu hvězdu, protože mi některé příběhy přišly probírané do přílišného detailu. K ilustraci pointy by stačila polovina či třetina informací, nebo by se stejná pointa dala ilustrovat efektivněji na jiném příběhu.
Ale bonusovou hvězdičku dávám za snahu přijít s revolučním pohledem na oblíbené téma a za snahu inspirovat společnost, aby nastavila udržitelnější pracovní prostředí pro ty, kteří pracují hlavou.
Takže výsledkem je pět hvězdiček z pěti.
Anetu žeru. Při poslechu jejího čtyřhodinového rozhovoru Na volné noze jsem pořád jen kýval a usmíval se, protože přemýšlíme úplně stejně.
📚 Oba řešíme stejná témata: energie, efektivita práce, zdraví, žití života naplno.
🚀 Oba přes 10 let ladíme produktivitu a zkusili jsme stovky technik.
⚙️ Oba jsme organizační cvoci: milujeme struktury, systémy, hierarchie, řády, přehlednost a jednoduchost. Oba máme svůj systém ikon a barev, co používáme v poznámkách a při plánování.
Prostě organizační spřízněné duše. 🤗
Taky se mi líbí Anetin uvolněný, uklidňující a pohodový přednes. A její růstový mindset aneb všechno je možné, pojďme hledat cestu. To vše se propisuje i do její knihy.
Navíc, Anet je Wonder Woman. 🦸 Spoluzaložila dvě firmy (Holky z marketingu a Holky z byznysu), má rodinu, malou dcerku, dva psy, napsala knihu… A přesto (pokud nekecá :)) pracuje 6 hodin denně a vyřizuje e-maily jen 2× týdně. Inspirativní.
A taky miluje brokolici. 🥦 Ale to už odbíhám.
Každopádně jsem měl čest poznat Anetu osobně na její přednášce na Světu knihy. Prostě jsem se musel ujistit, že opravdu existuje, že to není AI.
A ano, existuje. A stejně tak existuje i její kniha, ke které se konečně dostávám.
Na první pohled se může zdát, že je kniha jen pro ženy. A primárně jo. Konec konců, podtitul zní První česká kniha o organizaci času pro ženy.
Zároveň Aneta říká, že kniha je psaná pro ženy, které chtějí mít život ve vlastních rukách, a stihnout tak maximum toho, co si přejí, a přitom neskončit vyčerpané.
Anetiny rady ale rozhodně pomohou i mužům. Tuplem pokud zatím ještě moc organizovaní nejste. A pokud už organizovaní jste, tak to pro vás bude, no… prostě Organizační porno.
Navíc vám to pomůže lépe pochopit, jak fungují ženy (hlavně dopad cykličnosti na energii a výkon) a jaké výzvy řeší. A tyhle vhledy se vám určitě hodí. Aspoň pokud plánujete někdy spolupracovat anebo žít se ženami. A nejspíš k ženám získáte o něco větší respekt.
Tak jako tak věřím, že kniha je na mnoha úrovních prospěšná i pro muže. No a u žen je to povinná četba.
Organizační porno, jak říká Aneta, je životní styl, který prostoupí celým vaším světem a pomůže vám žít naplno. Jádrem je cesta k vnitřní organizovanosti.
Obecně v knize najdete hlavní metody produktivity. Je to takové opáčko, ale se spoustou nových vhledů a tipů.
Kniha má 3 části:
⚡ Práce s energií: spánek, pohyb, jídlo, hluboká práce, cykličnost, návyky, šetření a obnova vůle během dne.
⚙️ Organizace života i práce: konkrétní metody a nástroje, plánování dne i týdne, efektivní správa e-mailů, projektové řízení a práce v týmu.
💥 Co dělat, když se nedaří: priority, nastavování hranic, odmítání, říkání si o pomoc, čas pro sebe, spolupráce s chaotickými lidmi, sladění kariéry a rodičovství.
💭 Aneta nic nevnucuje. Nabízí tunu tipů, a vy si vyberte, co vám sedne a upravte si to na míru.
💡 Dává spoustu příkladů. Většina autorů popíše metodu a řekne, že se dá použít třeba na tuto situaci. Aneta ale napíše, že se to dá použít na toto, tohle, tamto, tadyto a ještě tohleto. A díky tolika příkladům si sami domyslíte dalších deset.
✅ Nabízí spoustu praxe, ale nechybí ani kvalitní teoretický základ.
🔗 Propojuje spoustu klíčových témat, aby ukázala celý ekosystém. Stejně jako já očividně nemá ráda specializované knihy, a tak napsala meta-knihu.
⭐ Je hodně konkrétní. Ukazuje detailní situace a dává hluboké rady. Já jsem zvyklý jít na dřeň, ale Anet mě občas překvapila, do jakých detailů dokáže jít.
🔍 Pečlivě zdrojuje a cituje. A to především výzkumy týkající se žen.
💎 Krásně strukturuje text. Pečlivé formátování, spousta odrážek, barvy… Mé designerské i organizované srdce plesalo.
📄 Taky nemá ráda prázdné místo na papíře. Listy v její knize jsou nacpané informacemi. I když je tedy kniha poměrně tenká, rozhodně není poloprázdná.
Ocituji několik pasáží, u kterých jsem nadšeně kýval a křičel anooooo, protože skoro totéž tvrdím i ve své knize:
🧡 Základním předpokladem pro produktivitu je dostatek energie a tělo nastavené tak, aby fungovalo správně.
🧡 Žádný nástroj na organizaci času vám nepomůže, pokud nebudete mít energii a nebudete ji během dne obnovovat.
🧡 Pokud existuje způsob, jak činností trávit méně času a získat požadovaný výsledek za méně času, proč touto cestou nejít?
🧡 Čas pro sebe by neměl být něčím, na co možná zbude chvilka večer nebo o víkendu, ani by neměl být za odměnu. Je to něco, co musí být součástí vašeho plánování.
🧡 Pokud na čas pro sebe nezbývá čas, je to pro vás zdvižený prst, že takhle to nebude dlouhodobě udržitelné.
🧡 Každá ušetřená vteřina se počítá a každá činnost se dá inovovat nebo automatizovat, díky čemuž budete mít více času na práci, na které opravdu záleží.
Řada žen mi při psaní Časotvorby říkala, že by bylo fajn, aby stejnou knihu napsala žena, protože se bojí, že jim můj pohled nesedne. (A nakonec mi knihu nejvíc chválí ženy.)
Také jsem slýchal, že většinu rad kolem zdraví a práce s energií nejde aplikovat na rodiče. A i když znám rodiče, kterým to funguje (někteří se podělili o zkušenosti i do Časotvorby), tak je přece jen přesvědčivější, když Aneta názorně v knize ukáže, že to opravdu jde, a poradí, jak na to.
Organizační porno je tedy taková Časotvorba pro ženy. 👩 Zdaleka tam není tolik časotvůrčích témat, ale to hlavní k péči o energii zazní. ⚡
Aneta staví na stejných principech, ale dává jiné tipy na využití v praxi. Hlavně co se týká spánku, jídla a pohybu. Pokud vám tedy moje rady nestačily, tady najdete spoustu dalších. Líbily se mi třeba tipy, jak se během dne více přirozeně hýbat. Nebo tipy, jak pracovat s energií během cyklu.
Každopádně, Anetina kniha vás naučí spoustu věcí, které vám pomohou mít ještě více času. Třeba:
🕹️ Učí mít sebe sama pod kontrolou.
Podle Anet je to základ v organizaci času. Když ztrácíme kontrolu, nemůžeme fungovat a chtít, abychom byli maximálně produktivní. (Jinými slovy nedostatek kontroly brání tvořit čas.)
🗃️ Učí šetřit energii pomocí pořádku.
Já v knize řeším jen šetření energie pomocí čisté hlavy a vnitřního klidu, ale rozhodně pracuji i s pořádkem (viz třeba přehlednost v datech v mém článku o šetření času). Jen je to pro mě tak přirozené, že se mi těžko představuje, jaké je to žít v nepořádku. Takže jsem rád, že to Anet v knize zmiňuje. Každopádně platí, že pořádek tvoří čas tím, že šetří energii, nestresuje a usnadňuje práci i život.
💥 Učí hledat řešení v nesnázích.
V knize je již zmíněná část: Co když se nedaří (asi 30 stran). Ta řeší, co dělat, když nestíháme, když nemáme energii, když nemáme náladu, když nám okolnosti brání být efektivní, když jsou problémy v týmu, nebo když pracujeme s chaotickými lidmi. A ukazuje, co můžeme podniknout, abychom to vyřešili. K této kapitole se plánuji vrátit, až budu rodič. Je fakt skvělá a slouží jako super nadstavba pro Časotvorbu.
💖 Učí „v sobě probudit malého biohackera“.
Tedy zkoumat, jak naše tělo reaguje na podněty a pozorovat své reakce a pocity. Například přemýšlet, co se dělo včera, když dneska spíme hůře. Tohle v knize nemám. Stejně jako ten pořádek, i sebeanalýza a experimentování je pro mě tak přirozené, že se mi těžko radí, jak začít. Takže super, že Aneta to v knize řeší.
🗓️ Učí efektivně plánovat, abychom měli den ve svých rukou a vytvořili si více prostoru na život.
Mimo jiné radí na konci dne/týdne plánovat ten další, abychom vždy věděli, čím začít, což nám ušetří čas i energii. Také na sobě ukazuje, jak přizpůsobuje plánování cyklům.
💻 Učí řídit projekty.
Já v knize úmyslně neřeším jak pracovat (řeším spíš jak žít), ale v Organizačním portnu jsou skvělé kapitoly, které se týkají projektového řízení a týmové spolupráce, s cílem pracovat efektivněji.
⚖️ Učí sladit kariéru a rodičovství.
Jak si nastavit rodinný režim a rutiny a jak efektivně využívat čas. Tam se mi líbilo to, co už jsem od více matek slyšel, a co se snažím tlumočit dál, totiž že i když se matce může zdát, že toho moc neovlivní, tak to ovlivnit jde. Jak říká Anet: Možná [že to nepůjde] podle našich představ, ale ve všem se dá najít něco, co jde změnit či obrátit v náš prospěch.
Když to shrnu: Organizační porno umocňuje Časotvorbu hlavně tím, že je psaná od ženy a pro ženy, a že validuje spoustu mých rad z pozice matky, takže věřím, že na ženské čtenářky může mít Anetina kniha mnohem větší dopad. Ale, jak jsem řekl, tak věřím, že kniha rozhodně něco přinese i mužům.
🧡 Organizační porno učí šetřit čas pomocí organizace, pracovní efektivity, plánování, delegace a dalších témat, která pomáhají urychlit práci. 🚀
🌴 Časotvorba učí tvořit čas pomocí zdravých návyků, které nakopnou naši energii a výkonnost, takže práci zvládáme rychleji. ⚡
To jsou asi jediné rozdíly. Nicméně i Aneta se věnuje energii, takže, ačkoli to tak nenazývá, tak i ona pomáhá navýšit výkonnost. Ale to je jen asi čtvrtina knihy. Zbytek už se věnuje té organizaci.
Jak jsem řekl, já i Anet máme stejný pohled na produktivitu, takže nepřekvapí, že v knize zdůrazňujeme stejné věci:
🚀 Oba vedeme čtenáře hlavně k tomu, jak být efektivní a produktivní, díky tomu pracovat méně, ale mít stejné či dokonce lepší výsledky, a ještě mít čas navíc. Na sebe, své koníčky a své blízké.
🕑 Oba se shodneme, že můžeme mít dost času na všechno co chceme. Možná že si vše nedopřejeme ve vysněné dávce nebo frekvenci, ale rozhodně můžeme stíhat vše důležité. Stačí si na to vytvořit čas.
♻️ Oba se zaměřujeme na dlouhodobou udržitelnost, nikoli na nárazové výkony.
☺️ Oba radíme udělat ze sebe prioritu. Umístit sebe sama na první místo, a potom nám bude skvěle a práce nám půjde hladce.
💖 Oba zdůrazňujeme zdraví: pohyb, jídlo a spánek. Shodneme se na tom, že zdraví je hlavní zdroj energie. Že pohyb nakopává produktivitu a že jídlo je palivo.
🔄 Oba ukazujeme, že systémy nejsou vězení. Spousta lidí vnímá organizovanost, návyky a obecně přístupy k životu jako něco, co si jednou nastavíme a pak to musíme zuby nehty dodržovat. Tak to ale není. Systémy jsou jen nástroj pro vytvoření života podle svých představ. A jakmile se naše představy změní, tak můžeme aktualizovat i svůj systém.
😫 Oba pohrdáme hustle culture, neboli tvrdou prací a věčnou zaneprázdněností, která probíhá na úkor duševního a tělesného zdraví. Místo toho dáváme důraz na kvalitní a osobní život.
😴 Oba rozlišujeme spánek a odpočinek. Tady mi Aneta udělala ohromnou radost, protože tohle často nerozlišují ani spánkoví vědci. Nestačí jenom spát, musíme i odpočívat (ospalost není únava). Musíme obnovovat kognitivní zdroje, abychom mohli fungovat na maximum. Stejně jako já nabádá k pauzám, nicnedělání, čumění na přírodu a k volnému plynutí myšlenek.
👁️ Oba jsme proti multi-taskingu a radíme, jak se soustředit a ponořit do hluboké práce.
🤩 Ani jeden z nás neřeší, jak se motivovat. Řešíme jen energii, abychom byli přirozeně výkonní i bez nutnosti se hecovat.
💡 Když přijde nový úkol, tak se zamyslet, za co ho vyměnit. Nepřidávat ho jen tak do svého to-do listu. Jinak na sebe vytváříme tlak a nutíme se pracovat přesčas.
💡 Rozvrhování hluboké práce v rámci týdne. Já obvykle přemýšlím na úrovni dnů, tedy že každé pracovní ráno věnuji dopoledne hluboké práci na svých věcech a až potom se věnuji klientům. Aneta ale ukazuje alternativy, které jsou mi sympatické – třeba tematické dny. O těch už jsem slyšel, ale bylo fajn si je připomenout právě v kontextu hluboké práce.
💡 Roční plánování. Já si dělám jen roční revize a pak si v rámci YearCompassu řeknu, co bych rád v dalším roce stihl. Ale Aneta si to rozmisťuje do pěkného ročního kalendáře, což mě inspirovalo to zkusit. Mám to tedy v to-dočku na přelom roku.
💡 Zohledňování vlivu priorit. Aneb jak priorita v jednom dnu, třeba školení, ovlivní mou energii a tudíž i prioritizaci v těch dalších dnech.
💡 Název úkolu začít slovesem, aby nás to přimělo k akci. Udělat… Napsat… Koupit…
💡 Semafor. Když nastane nějaká krize, tak zapojit semafor:
🔴 Červená = Stopka: zastavit a uvažovat.
🟠 Oranžová = Akční plán: zvážit možnosti a co můžu udělat.
🟢 Zelená = Realizace: zvolit a udělat tu nejvhodnější volbu/akci.
Pokud jste dočetli až sem, tak vás asi nepřekvapí, že knize dávám plné hodnocení. Jak jsem už řekl, je to taková odlehčená Časotvorba pro ženy. Knihu jsem si, coby organizační a efektivní maniak, opravdu užil, a věřím, že si ji užijete taky, a že vám pomůže prodloužit a více si užít svou každodenní dovolenou. 🌴
🛒 Knihu koupíte tady: https://drimalka.com/neprace
Filip Dřímalka mě ohromil už před 10 lety, na velkém pražském školení Na volné noze v roce 2014. Jeho přednáška Ovládněte technologie měla 100 slajdů, skoro na každém slajdu několik super tipů. A to projel asi za 20 minut.
Ta informační hustota mi imponovala. Konečně někdo, kdo jde rovnou k věci a mluví jako já (tedy asi 2× rychleji než průměrný člověk). V dalších dnech jsem si dohledal všechny jeho přednášky na BarCampech a jiných akcích. A všude to samé: mega dávka inspirace v mega krátkém čase.
Pak Filip vydal knihu HOT, kterou jsem nečetl, protože v té době jsem byl ponořený do rešeršování u mojí knihy a už jsem neměl chuť na žádné jiné vzdělávání. A hlavně jsem věřil, že technologie mám zmáknuté (nemám).
Pak jsem na Filipa tak trochu zapomněl. Už jsem ho moc nevídal v rozhovorech ani přednáškách (možná protože jsem X let sledoval jiná témata). Ale pak jsem si všiml, že vydal Budoucnost NEpráce. Pár dnů potom jsem šel na konferenci Osobní růst, kde měl Filip přednášku. A ta byla tak inspirativní, že hned po návratu domů jsem knihu objednal.
A při čtení jsem zjistil, že Filip má velmi podobný pohled na práci i život, jen na to jde jinak. Každopádně je to první kniha, u které jsem si řekl: Ty jo, naše knihy se dokonale umocňují. To musím doporučit mým čtenářům.
A tak vám NEpráci jdu doporučit. Shrnu hlavní témata, řeknu, v čem se naše knihy prolínají či liší, a nakonec vypíchnu pár super myšlenek, které jsem si odnesl.
Kniha nabízí koncept NEpráce. To je práce, která nevypadá jako práce. Je to:
🤩 Když děláme něco, co nás baví a naplňuje.
🤖 Když za nás pracují technologie.
👁 Když práci vědomě neděláme a věnujeme se jen tomu podstatnému.
Principem NEpráce je přetvářet své know-how na hodnotu nezávisle na odpracovaném čase.
Filipův přístup stojí na 3 myšlenkách:
1. Nechodíme do práce, abychom byli v práci, ale abychom vytvářeli systém, co pracuje za nás.
2. Různé úkoly nemají stejný dopad. Hodina přípravy prezentace trvá stejně jako hodina tvoření šablony, která urychlí přípravu všech dalších prezentací. Stejný čas, daleko větší dopad.
3. Vše nemusí být dokonalé. Musíme se umět rozhodnout, kdy má smysl snažit se o co nejvyšší kvalitu a kdy jdou věci odbavit na dostatečnou, abychom neplýtvali energií na špatných místech.
Za třetí bod Filipovi moc děkuji. Jeho přístup „Better done than perfect“ mi ušetřil desítky tisíc. V době čtení jsem zvažoval za 50 tisíc najmout korektorku pro vyladění celé knihy. Ale hlavou mi zněla Filipova slova, a taky to, že – myšleno naprosto v dobrém – jeho kniha je nedokonalá. Občas chybka, občas rozhozené formátování, ale ve výsledku je to jedno, protože to působí víc lidsky a hlavně: hodnota obsahu přebíjí nedostatky ve formě.
To mě uklidnilo a inspirovalo. Takže jsem investoval jen 5 tisíc do korektury ukázkové kapitoly, a tu asi stovku (!) tipů (a ještě tipy z několika knih) jsem aplikoval na zbytek textů a svépomocí odhalil ±500 chyb. Určitě něco zůstalo, ale to odchytám v dalších výtiscích. Každopádně: Hotové je lepší než dokonalé.
Velmi zjednodušuji. Možná by s tím Filip nesouhlasil, ale já to vidím takto:
🤖 NEpráce vede k tomu, abychom pracovali, na čem chceme. 💻
🌴 Časotvorba vede k tomu, abychom žili, jak chceme. 🏄♂️
🤖 NEpráce usnadňuje a urychluje práci pomocí technologií. 📱
🌴 Časotvorba usnadňuje a urychluje práci pomocí výkonnosti a energie. ⚡ Nezávisle na tom, zda a jaké technologie využíváme.
🤖 NEpráce učí šetřit čas a snižovat úsilí pomocí škrtání zbytečností, nebo automatizace. 🔄
🌴 Časotvorba učí tvořit čas a navyšovat sílu pomocí přidávání návyků, které posílí zdraví, odpočatost, soustředění, kreativitu a funkci mozku. To vše pak práci urychlí. 🚀
🤖 NEpráce se zaměřuje na přístup k práci. Radí pečovat o digitální nástroje, dovednosti a mindsety, které využíváme při práci. 🛠
🌴 Časotvorba se zaměřuje na schopnost pracovat. Radí pečovat o nás samotné, protože my (a hlavně náš mozek) jsme ti, kdo tu práci vykonává. 💪
Časotvorbu vnímám jako prerekvizitu pro Budoucnost NEpráce. Učení se s technologiemi, prozkoumávání AI nástrojů, analýza procesů s cílem zjistit, které kroky by šly usnadnit a automatizovat – to vše vyžaduje čas. Hodně času.
Pokud nestíháte a práci končíte vyčerpaní, nebudete mít energii ani čas na vzdělávání, zkoumání své práce, ani na čtení Filipovy knihy. Jakmile si ale čas vytvoříte, tak se můžete ponořit do hledání cest, jak si práci urychlit ještě více pomocí technologií.
Navíc, pokud jste nevýkonní – váš mozek funguje na poloviční výkon, brzdí vás únava, jste nepozorní, rozptýlení, naštvaní, hladoví, bez nápadů – tak vás technologie nezachrání. Jasně, kvalitní nástroje vám práci zefektivní. Ale nikdy je nevyužijete tak efektivně, jako když i vy fungujete a přemýšlíte efektivně.
No a pokud už jste NEpráci četli a svou práci automatizovali na maximum a už šetříte spoustu času, tak Časotvorba to ještě umocní. Filip vám pomohl odstranit zbytečnou práci, abyste mohli dělat jen na tom, co vás naplňuje, baví a kde můžete vytvářet největší přidanou hodnotu.
A Časotvorba vám pomůže vyladit svou pracovní výkonnost, abyste měli mnohem více nápadů a duševně fungovali naplno, takže za stejný čas stihnete ještě více a ještě kvalitnější práce, tudíž budete svůj Smysl naplňovat o to efektivněji a rychleji dojdete ke svým cílům a vizím.
Pokud vás moje kniha neláká, přečtěte si aspoň tu NEpráci. Ale za mě, naše knihy skvěle spolupracují. Oba jdeme jinou cestou, ale směřujeme ke stejnému cíli: ke svobodě v práci i životě, a k pracovnímu i životnímu naplnění.
Filip nabízí nový způsob práce, který stojí na pilířích: zjednodušování, zdokonalování, škálování. Toho se dosáhne skrz nástroje, technologie a automatizaci.
🌴 Časotvorba má podobné pilíře. Akorát jich dosahuje skrz ladění návyků, které nám umožní duševně i tělesně fungovat naplno:
• Zjednodušení – díky vyšší energii nemusíte vyvíjet tolik úsilí (které vás vyčerpává a okrádá o čas), takže se vám práce zdá (a je) snazší, protože její nároky snáze zvládáte.
• Zdokonalování – to zajistí vyšší kreativita a nadhled, které získáme při odpočívání, rozptýlení a odpojení od práce.
• Škálování – díky vyšší výkonnosti stíháte stejnou práci třeba několikrát rychleji (já zkrátil klientskou práci na čtvrtinu), takže obstaráte více klientů za stejný čas. Pokud jste placeni za výsledky, tak vyděláte x-krát tolik.
Krok 1: Improve = Vylepši systém: Co můžu dnes udělat pro to, abych měl zítra jednodušší práci?
🌴 Časotvorba radí: Pořádně si odpočinout, abychom zítra měli vyšší energii a aby, během toho volna, přišla spousta vhledů, jak tu práci (a život) zefektivnit. A ráno před prací se nakopnout třeba pohybem, který nám zvýší produktivitu.
Krok 2: Master = Ovládni svůj systém: Co bych se měl naučit abych zvládl víc za méně času, úsilí, nebo peněz?
🌴 Časotvorba radí, opět, pořádně si odpočinout, abychom měli více síly a díky tomu nemuseli kompenzovat únavu pomocí úsilí. A taky radí zařadit pravidelné pauzy, které práci urychlí a umožní nám udržet vysoký výkon po celou pracovní dobu, takže stihneme více.
Krok 3: Change = Změň systém: Jak chci aby vypadala má práce za rok, a co musím udělat, abych toho dosáhl?
🌴 Časotvorba radí, jak se kvalitně odpojit od práce, abychom získali nadhled a podpořili kreativní inkubaci, abychom vůbec zvládli odzoomovat od akutních problémů, ujasnili si, co vlastně chceme, a promysleli cestu k této vizi.
💡 Kdybych měl 10× více práce, co bych musel změnit či automatizovat? Kdybych měl na práci polovinu času, jak bych ji zvládl stihnout?
💡 Na závěr pracovního dne se zeptat: Co můžu dnes udělat pro to, abych měl zítra jednodušší práci?
💡 Na všechno existuje appka, ke všemu existují informace a o všem můžeme s někým mluvit.
💡 Vnímat práci jako systém složený z částí, které na sebe navazují (a tyto procesy se pořád opakují). Pak ten systém můžeme vylepšovat.
💡 Redukovali jsme se do role obsluhy nástrojů: kopírování, vkládání, klikání, psaní. Furt něco opakujeme jak roboti. Mělo by to být naopak. Stroje by měly pracovat za nás.
💡 Drtivá většina rozhodnutí je vratných. Přesto nad nimi lidé nekonečné hodiny diskutují. Čím rychleji se rozhodnete, tím rychleji zjistíte, jestli bylo rozhodnutí správné.
💡 Vytvořit si digitální vizi. Cesta k ní je cesta k NEpráci. Nemám žádná omezení a můžu AI naučit cokoli. Jak bude vypadat moje práce? Co se změní a co zůstane? Co budu dělat já a co bude dělat AI? Sepsat si konkrétní scénáře, a pak si vytvořit systém, který mě tam dostane.
💡 Když vás někdo odmítne či zkritizuje, neodmítá vás jako člověka, ale vaši práci a příběh, který si o ní vytvořil.
💡 Pokud si aspoň jednou do měsíce nepřipadáte jako totální podvodníci s nezaslouženými úspěchy, možná se nesnažíte tak, jak byste měli.
💡 Koncept AAAI. Třídit úkoly pomocí filtru [A]utor – [A]utorizace – [AI].
Autor = Dává smysl, abychom na výstupech pracovali osobně: tvorba strategií, psaní knihy.
Autorizace = Práci tvoří AI, ale výstup kontrolujeme a ladíme: tvorba cenových nabídek, odpovědi na dotazy.
AI = Práci zcela necháme umělé inteligenci: shrnutí porady, příklady návodů pro kolegy.
Za mě je kniha fakt super. Obsahuje stovky konkrétních příkladů, které vám otevřou oči z hlediska toho, co vše je možné automatizovat.
Já si zjednodušuji kdeco. Mám spoustu klávesových zkratek, maker, vícetlačítkovou myš (která mi zrychlila práci o třetinu), Stream Deck (ten mi šetří pár hodin týdně a hodně nervů), u psaní poznámek mám svůj systém ikon atd. Ale přesto jsem si u čtení často (v dobrém) říkal: ty voe, to je blázen. Prostě jsem žasnul, jak to má vychytané, a moje efektivní srdíčko plesalo.
Mimochodem, ačkoli Filip dává hromadu tipů na konkrétní AI nástroje a služby, tak celá kniha vede hlavně ke změně přístupu k technologiím. Takže, i když se nástroje budou měnit a některé konkrétní odkazy zastarají, tak kniha jako celek rozhodně jen tak nezestárne.
Knize tedy dávám hodnocení 5/5 a všem časotvůrcům radím: Přečtěte si ji 🙂